Kdo by nechtěl být zdravý? Na jednu stranu se tu vytváří dojem, že se můžeme spolehnout, že nám bude v nouzi vždy pomoženo a na druhou stranu se nám ukládá povinnost dodržovat zdravou životosprávu, abychom navždy zůstali raději zdravými. Takže se zodpovědnost za zdraví přenáší raději do rukou laiků. Všichni se na prevenci zdraví pořádně činí, alespoň někdy určitě každý, mnozí dokonce organizují druhé a skupinově se běhá, skáče a plave….. Výsledky jsou stejně nejisté, jako když své zdraví svěříte do péče moderní medicíny a pro začátek půjdete jen tak se nechat, více méně vyšetřit, a raději určitě méně, protože více, by mohlo docela rychle znamenat až nebezpečně mnoho invazivních vyšetření.

Jedním z prvních problémů je, kterým je nutné se prokousat je, že něco vyšetřením zjistit a najít, není vůbec totéž, co vyléčit. Skoro všichni si to rádi pletou a těší se na nějaké vyšetření a na jeho výsledky, až budou jako vědět, jak jsou na tom. Má to být údajně začátek cesty k vyléčení, a jak to dopadá? Vyléčení moderní medicínou se zkrátka nedočkají. Nemocní mnohdy k lékaři ani nejdou, protože už to znají, že jim dá jen nějaké léky, které buď nezaberou, nebo zhorší něco jiného a nakonec se tak dostane do spárů trvalého léčení léky. Jdou tam tedy až při silných akutních potíží, které jim lékaři pomohou překonat a pak další léky odmítnou, nebo mají jen další zkušenost, že tam nemá cenu ani chodit, protože to nepomůže.

Moderní medicína všechny neustále přesvědčuje, že její diagnostické metody jsou nejlepší na světě, a že se máte na ně spolehnout. Nemáte se spolehnout na sebe, ale na ně. Výsledkem je co? To, že o zdraví dříve či později přijde každý a ono se s tím dokonce i počítá. Přirozeně se může každý spolehnout, že se mu odborně vysvětlí, buď nejrychlejší, tedy dveřní variantou, že to víte, už máte věk a když si připlatí, tak se mu vysvětlí, jak to všechno vnitřně přijmout, že možná byla vlastně nemoc jen chybným vnitřním postojem a dokonce při jistém úsilí tohoto druhu, může opravdu dojít k vyléčení a v nejtěžší variantě je možné najít pomoc v tom, jak najít své štěstí, někde tam uvnitř sebe a také to, může mít značný úspěch. Ó, ty všechny úspěchy moderní medicíny.

Jaképak léčení, my chceme přeci zůstat zdravými. Pojmy jako lékař, léčitel, léčení, nemoc, jsou pro každého dosud zdravého naštěstí a nejraději i nadále vzdálené, ale doba kdy nějaký vesničan ve svém životě nikdy nebyl u doktora a dožil se ve zdraví vysokého věku, je opravdu už definitivně pryč. Jen se stačí trochu porozhlédnout okolo. Mně samotnému nikdy nešlo o léčení, a přesto jsem se jím musel tolik zabývat. Ne snad kvůli léčení, těm lidem lékaři nic nenašli, nebo jim nedokázali pomoct, ale jen se cítili nezdravě a měli těžkosti a bolesti. Zjistil jsem, že i pouhá komunikace o jejich potížích je velmi těžká, oni někdy sami nepřipouští uzdravení a nejsou nemocní, to je fakt síla. Dále jsem zjistil, že svět nemocných je tak rozšířený, že žijeme vlastně v kompletně nemocném světě. Takže zdravého prakticky nemáte šanci potkat, alespoň z mého hlediska se to tak jeví. Jak tedy zůstat zdravý?

Pokud je běžný problém někoho vyléčit a různými metodami vyšetřit, tak jak to asi může vypadat s prevencí? To je pochopitelně ještě mnohem horší. Přes veškeré diagnostické vybavení, se prakticky preventivně nedělá vůbec nic a jen se čeká na propuknutí nemoci, která se pak musí nákladně léčit. Za úspěch se má včasné podchycení nemoci, to se má za tu prevenci. Jenže my chceme být zdraví a to až do nejvyššího věku a ne včas odhalit nemoc, to je vážný rozdíl. Nějaká stoprocentně účinná prevence, to se má jen za zbožné přání.

Co se týká moderních alternativních léčebných postupů, tak i zde mi přijde situace v něčem úplně stejná jako v moderní medicíně. Jsou tam také velké úspěchy a nové pokroky, ale kdo vás dovede k úplnému zdraví a k nezávislosti na jakýchkoliv dalších terapiích? Nikdo, alespoň se o tom nemluví. Něco tak zásadního, by přeci muselo spustit úplnou lavinu, alespoň mezi těmi, co hledají pomoc. Je důležité, co každý sám za sebe považuje za plné zdraví, protože podle toho bude aktivně včas hledat pomoc, jestli najde, to je další věc.

Jak si mohu dovolit tvrdit, že žijeme vlastně v kompletně nemocném světě? Je to jednoduché, každého něco bolí. Buď si na to sami přímo stěžují, může to být kolísavé, pár dní ne pak zase ano, nebo na každém najdu nějaké stažené svaly, které bolí na minimální tlak. Z mého hlediska, pokud něco bolí, sotva na dotek, tak to zdraví není! Píšu o tom dost zde www.masaze-praha-mstudio.cz.

Snažím se každého vybídnout, aby každý sám svou situaci pochopil, jak přesně je vzdálen ke skutečnému zdraví, má to hned dva problémy, zdraví, které já mám na mysli, je nezadržitelně dravé a dokonce samo od sebe vyzývá k dalšímu rozvoji. Nepotřebuje nikdy léčit, je to zdravá dravost. Takže hned jak své zdraví získáte zpět, nebo ho náhodou ještě máte, tak vám vznikne monstrózní další problém, co s ním?

Koho však dneska zajímá opravdu zdraví? Vůbec nikoho, všichni, kteří o své zdraví přišli, tak si ho mnozí z nich zpětně prokazatelně vůbec nevážili.  Bylo to spotební zboží. Muselo nám pomoct dát gól, udělat přesčas do noci a sloužit pro zábavu....., i když víme, že trpělo. Získat ho zcela zpět není snadné, protože není jasné, co to vůbec je a nikdo to přeci ani tak dalece nenabízí. Každý je tím pádem nucen se jen střídavě vyhýbat a hrabat v různých problémech, hospodaří tak se svou energii a myslí si, že v tom jeho počínání je nějaký postup vpřed.

V mém postupu jako první výsledek přestane všechno bolet a tak to i na dlouho zůstane, pokud splní pár podmínek, ale zdraví to dravé, to ještě není a většina nejenže tady přestane dál postupovat, ale na ty podmínky si s radostí zapomenou. Nedivte se tedy, stejně jako já se nedivím, že nemocnost ve společnosti stále narůstá a není to jen stárnutím populace. Zdravím se zabývám nechtěně přes deset let a vím tedy přesně, že drtivá většina chce ode mne jen odstranit bolest, přestože být opět šťastným majitelem dravého zdraví, by mělo být mnohem lákavější.

Snažím se každého vybídnout, aby každý sám svou situaci pochopil, jak přesně je vzdálen ke skutečnému zdraví, má to hned dva problémy, zdraví, které já mám na mysli, je nezadržitelně dravé a dokonce samo od sebe vyzývá k dalšímu rozvoji. Nepotřebuje nikdy léčit, je to zdravá dravost. Takže hned jak své zdraví získáte zpět, nebo ho náhodou ještě máte, tak vám vznikne monstrózní další problém, co s ním?

Koho však dneska zajímá opravdu zdraví? Vůbec nikoho, všichni, kteří o své zdraví přišli, tak si ho mnozí z nich zpětně prokazatelně vůbec nevážili.  Bylo to spotební zboží. Muselo nám pomoct dát gól, udělat přesčas do noci a sloužit pro zábavu....., i když víme, že trpělo. Získat ho zcela zpět není snadné, protože není jasné, co to vůbec je a nikdo to přeci ani tak dalece nenabízí. Každý je tím pádem nucen se jen střídavě vyhýbat a hrabat v různých problémech, hospodaří tak se svou energii a myslí si, že v tom jeho počínání je nějaký postup vpřed.

V mém postupu jako první výsledek přestane všechno bolet a tak to i na dlouho zůstane, pokud splní pár podmínek, ale zdraví to dravé, to ještě není a většina nejenže tady přestane dál postupovat, ale na ty podmínky si s radostí zapomenou. Nedivte se tedy, stejně jako já se nedivím, že nemocnost ve společnosti stále narůstá a není to jen stárnutím populace. Zdravím se zabývám nechtěně přes deset let a vím tedy přesně, že drtivá většina chce ode mne jen odstranit bolest, přestože být opět šťastným majitelem dravého zdraví, by mělo být mnohem lákavější.