„To je vlaštovičník. Když budeš mít bradavice, pomůže ti,“ říkávala vám možná vaše babička, když jste při procházce v lese narazili na bylinku se žlutými květy. Jako důkaz možná utrhla její lodyhu a vám na ruku skápla hustá šťáva oranžovožluté barvy. Určitě jste si tento zážitek zapamatovali. Tajemná bylina, která ve vás vzbuzuje otazníky.

Léčí nejenom bradavice

Bylina se zelenými lístky a žlutými čtyřlistými kvítky. Tato nenápadná rostlina se objevuje na okrajích lesa, zejména na jižní straně, u zdí a plotů. I když je sebevětší sucho, po odlomení lodyhy z ní vždy vytéká dostatek šťávy.

Babské tradice říkají, že vlaštovičník výborně léčí bradavice. Ošetření je velice jednoduché a účinné. Ulomíte prostě kousek stonku rostliny a vytékající šťávu necháte nakapat na postižené místo. Bude-li tekutiny málo, odlomíte další kousek. Vhodné je ale bradavici předem změkčit namydlením a následným umytím a vysušením. Po několika dnech nanášení šťávy by měla bradavice zmizet.

Ovšem využití vlaštovičníku jako léčivky je mnohem širší a léčivá moc téhle bylinky je mnohem silnější.

Víte, že vlaštovičník se dá užívat různými způsoby? Spařením kávové lžičky vlaštovičníku se připraví nálev. Když se umyjí listy, květy a stonky, potom ve vlhkém stavu z nich odstředivkou získáte šťávu. Také můžete vlaštovičník vylouhovat v bílém víně. Louhuje se celá bylina i s kořenem, a to cca 2 hodiny. Další je tinktura, kdy se nakrájená bylinka vkládá do 65–80% alkoholu a nechává louhovat až tři týdny.

 

Velkou propagátorkou vlaštovičníku je rakouská bylinářka Maria Treben. Dokonce tvrdila, že jí během nemoci v uprchlickém táboře zachránil právě vlaštovičník. Patří totiž mezi žlučopudné a močopudné rostliny. Napomáhá krvetvorbě a krev i čistí. Kladně ovlivňuje i látkovou výměnu. Působí proti nemocem žlučníku a ledvin. Doporučuje se i při hemeroidech, pálení konečníku nebo hučení v uších.

Proti šedému zákalu, únavě očí může pomoci potírání koutků zavřených očí šťávou z vlaštovičníku. S množstvím to ale nepřehánějte. Přiložením lesklé strany listu rostliny k ráně zajišťuje vlaštovičník rychlejší hojení.

Pozor však na užívání vlaštovičníku v poslední fázi těhotenství, při žaludečních vředech a zeleném zákalu. V těchto případech se nedoporučuje!

Věděli jste, že s léčivými účinky vlaštovičníku se lidé seznámili už v antice? Ve svých spisech o něm mluví například řecký filozof Theofrastos žijící na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Informace ze starověku přejímali i další odborníci. Vlaštovičník například neušel pozornosti Mattioliho, autora slavného středověkého herbáře. V prvních dobách se používal především k léčení nemocí jater a žloutenky.

Nasušte si rostlinky do zásoby

Většinou se sbírají rostliny v květu, a to během května a června. Pokud ale chcete bylinu i s kořenem, nastává pro ni ideální čas buď počátkem jara, nebo naopak na podzim.

Následně se bylinky suší, a to při teplotě 30–60 °C. Usušené rostlinky je nejlepší ukládat do uzavřené nádoby. Podmínkou je, že musí být v suchu. Chcete-li kilo sušeného vlaštovičníku, čeká vás sběr zhruba pěti kil čerstvé byliny. Důležité je nepřekračovat při sušení doporučenou teplotu a zajistit suché prostředí pro uchování.

Pro sušení nejen vlaštovičníku, ale také jiných bylin, se mi nejlépe osvědčila infračervená sušička ovoce a zeleniny Yden CI IR D5. Objevila jsem ji na veletrhu a pořizovala si ji pro RAW sušení velkých kusů ovoce a zeleniny. Velmi brzy jsem ji však začala využívat i k sušení bylinek, protože suší opravdu velmi dobře i při nízkých teplotách, které právě potřebuje i vlaštovičník. Vyrobit si můžete i výborný čaj s medem.

Pomoc proti karcinomu

Přínos vlaštovičníku se testuje při léčbě rakoviny, a to zejména rakoviny kůže. Objevují se případy, kdy pomohlo potírání postiženého místa oranžovožlutou hustou šťávou z rostliny. Je třeba se mít na pozoru zejména u červených vřídků na kůži, které se mohou zvrtnout v rakovinu. Jako podpůrnou léčbu je rozhodně možné rostlinu vyzkoušet.

Tušili jste, že vlaštovičník je možné sbírat i v zimě? Rostlina přezimuje, obzvlášť za mírné zimy zůstane zelená a použitelná. Pokud si pamatujete, kde vaše oblíbená léčivka roste, můžete si ji natrhat i pod sněhem.

Pozor na dávkování

Ve větší dávce je vlaštovičník vždy jedovatou bylinou. Rozhodně se v žádném případě nedoporučuje požívat jej bez konzultace s lékařem ve větší dávce. Pokud se používá při onkologických onemocněních, jde vždy jenom o podpůrnou léčbu, která musí být vždy pod plnou kontrolou odborníka. Dlouhodobé užívání rostliny ve vyšších dávkách totiž může játra naopak poškodit. Dávka 2–3 gramy denně se ale většinou považuje za bezpečnou.